Úvodní stránka → Napsali o nás → Mladí by se měli bouřit (rozhovor s Vráťou Brabencem na FPP2009)

Mladí by se měli bouřit (rozhovor s Vráťou Brabencem na FPP2009)

22.06.2009 MF Dnes, Kraj Karlovarský Sokolov – Když se mladí nebudou bouřit, tak to tu špatně dopadne, řekl v rozhovoru pro MF DNES po sobotním závěrečném koncertu Festivalu politické písně v Sokolově šestašedesátiletý Vratislav Brabenec, saxofonista a současně hlavní textař legendární kapely Plastic People of the Universe.

Uvěznění členů kapely komunisty kvůli jejich hudbě a textům v roce 1976 spustilo v zemi vznik hnutí na obranu lidských práv Charta 77, které nakonec vyústilo v pád celého režimu.

* Co říkáte obnovení Festivalu politické písně?

Hrajeme přes čtyřicet let, ale na komunistickém předchůdci tohoto festivalu v Sokolově jsme samozřejmě nikdy nebyli. Co bychom tam taky dělali. I kdybychom se tehdy na tuhle akci v nějakém pomatení vydali, zřejmě by nás už cestou zatkli. Jsme tedy v Sokolově poprvé. Hrálo se nám tu dobře, i když mě už trochu bolí, jak říkal Mejla Hlavsa, „koulena". Nechat nové akci ten starý název vůbec není špatný nápad. Viděli jsme o tom na internetu debatu politiků z tohoto kraje a v ní se nás zastal nějaký komunista. To nás teda pobavilo.

* Považujete se za „politickou" kapelu?

Když dáváme rozhovory v angličtině, tak říkáme, že nejsme „political", ale „poetical“. Jediná naše politická píseň byla Sto bodů. Když jsme ji nahrávali, mysleli jsme, že text je od Egona Bondyho. Dostali jsme jej v angličtině. Pak jsem ale potkal ve Vídni chartistu Františka Janečka, který byl bývalým redaktorem Rudého práva (smích), a zjistil jsem, že to napsal on.

* Sledujete současnou politiku?

Líbí se mi vtip o tom, jak se dva burani baví: „Koho budeš volit? No, přece komunisty, jako vždycky. To vim, vole, ale z jaký partaje?" Souhlasím s Magorem (básník Ivan Jirous – pozn. red.), že být političtí mají dnes mladí těžší. Není tak snadné se jasně vymezit, jako jsme to měli my. Ale o to je důležitější neupadnout do apatie. Situace, kterou vidím v politice a naší zemi, je strašidelná. Je mi zle, když vidím, jak politici bezostyšně lžou. Jednoho se nedávno ptali, proč za komunismu studoval v Moskvě, a on řekl, že se tam zajímal o perestrojku. Tak mu řekli, že ta tam začala až dva roky po jeho studiích… Když jsme se jednou vrátili ze zahraničí, ukázali nám noviny, kde se psalo o tom, že na večírku předsedy sociální demokracie Paroubka se postříleli. Takový politik musí ten večer odstoupit a omluvit se svým voličům, a ne ještě lhát, že se s těmi gangstery na svém mejdanu nezná. V téhle atmosféře všudypřítomné lži a podvodu je česká politika zcela nepřehledná. Od starých změnu nečekejme. Když se mladí nebudou bouřit, tak to tu špatně dopadne. Proto se mi líbí i tenhle festival, kterému jde přesně o to.

* Jak často teď hrajete v zahraničí?

Loni na podzim jsme měli třiadvacet koncertů v USA, dvakrát jsme hráli i na Tchaj-wanu. Tam jsme byli taky pozváni na audienci k prezidentovi, byl to protičínsky zaměřený předchůdce toho současného. Přišel jsem ke stolu a tam byly proti sobě u křesel cedulky Mr. President a Mr. Brabenec, takže jsem se pak s ním bavil. Mimo jiné i o komunistické Číně, kde jsem byl před pěti lety pracovně jako zahradní architekt. Druhý den o tom vyšel článek v hlavních tchajwanských novinách pod titulkem Za svobodu se musí bojovat. V srpnu letíme zase do USA na dva koncerty v New Yorku, kde budeme hrát pro Američany v Lincoln Center a Joe´s Park a s Joem Karafiátem doprovodím projekci němého filmu v tamním Českém kulturním centru.

* Co chystáte pro domácí fanoušky?

Hrajeme teď v Národním divadle při hře Toma Stopparda Rock´n´roll. Jezdíme po koncertech. Máme také připravenou polovinu nového alba. Od Krcháka (básník J. H. Krchovský – pozn. red.) tam už bude jen jeden text, většinou teď pro kapelu píšu já. Těší mě, že je o naše věci zájem. Když se bavím s mladými, tak vidím, že moje básně i čtou a chtějí, abychom zase dělali větší projekty, jako byly třeba Pašije nebo Koně (pozn. red.: Pašijové hry velikonoční a Co znamená vésti koně). Je vidět, že je to oslovuje. Mám to pořád spojené s tou teologií, toho už se asi nezbavím (smích).

* Hráli jste někdy v tomto kraji?

Nejblíž jsme hráli v Nejdku a v Toužimi. V Sokolově jsme ovšem poprvé. Z minulosti známe spíš severní Čechy. Pracoval jsem tam v Teplicích a v Žatci, dělal jsem zahrady a bydlel jsem v Bílině. Průmyslový Sokolov má se severem hodně společného, i to, že se tu i dost změnilo k lepšímu. I tenhle festival. Přeju místním mladým, aby v takových věcech pokračovali a rozhodně si nenechali jen diktovat, co se tu bude dít dál.

22. červen 2009 13:53